Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zaveďme školné, ale jen u některých oborů!

8. 05. 2010 0:00:00
Otázka financování vysokých škol mě zajímá nejen jako politika, ale také jako studenta, který vystudoval už druhou vysokou školu. Ta první byla veřejná. Druhá, kterou jsem studoval při zaměstnání, byla soukromá a školné jsem si plně hradil sám. Mohu tedy posoudit situaci z dvou různých pohledů.

Plně podporuji zavedení systému, který by u některých oborů zavedl na veřejných vysokých školách školné, přičemž se ztotožňuji s návrhy Institutu pro sociální a ekonomické analýzy (ISEA), který přišel s modelem odloženého splácení školného z budoucích příjmů absolventa. Koncepce financování vysokých škol, kterou tato organizace předkládá, vychází z modelů, které úspěšně fungují například v USA nebo v Austrálii. Jejich princip nejlépe charakterizuje věta: Každý platí jen z toho, co mu vzdělání vynese a co je nejdůležitější – platí až poté, co mu vzdělání začne vydělávat.

Jak trefně napsal pan Pavel Strunz na svém Blogu (http://strunz.blog.idnes.cz/), dovolte mi, abych jej citoval: „Přes 20 miliard Kč za rok, které jdou na vysoké školství ze státního rozpočtu, děleno 10 miliony obyvatel rovná se cca 2.000,-Kč na rok a obyvatele (včetně starců a nemluvňat). Z toho plyne, že každý občan zaplatí v průměru za svůj život ve stálých cenách na vysokoškolský vzdělávací systém 140.000,-Kč na daních bez ohledu na to, zdali ho využije nebo ne. A z tohoto pohledu je to třeba brát. Z celoživotního. Člověk v naprosté většině případů absolvuje VŠ 0 krát nebo 1 krát za život. Pokud mu stát oněch 140.000,- Kč ponechá, pak se sám může rozhodnout, na co je použije. Jestli na zvelebení svého domova, na exotickou zahraniční dovolenou pro celou rodinu, na kulturu, sport, nebo na platbu na svoje vzdělání či vzdělání svých dětí“.

Spravedlivé rozdělování státních financí je nutností. Financování vysokých škol, musí být založené na kvalitě vzdělávacích aktivit a ne téměř výhradně na množství studentů na jednotlivých školách, jak je tomu dosud. Navrhuji hodnotit kvalitu a praktické uplatnění jednotlivých studijních oborů a studentů na trhu práce mezinárodními experty, Radou vysokých škol a odborníky Ministerstva školství a výsledky tohoto hodnocení zveřejňovat tak, aby se staly vodítkem nejen pro finanční dotace pro jednotlivé školy, ale i pro stanovení finanční spoluúčasti jednotlivých „oborů“ ze strany státu a stanovení osobních půjček pro mladé lidi, kteří se rozhodují o své životní dráze, popřípadě pro jejich rodiče. Některé klíčové obory z hlediska strategického zájmu státu navrhuji mimo plné úhrady nákladů na studium podpořit i studijními stipendii pro studenty na úhradu jejich životních nákladů po dobu studia. Obory ve kterých se absolventi obtížně uplatňují na trhu práce, by naopak stát měl financovat max. na 80 % jejich nákladů, aby nedocházelo k plýtvání veřejných prostředků. Stát by měl pro uchazeče o studium též garantovat poskytování kvalitní informace o očekávaném vývoji na budoucích trzích s lidským kapitálem tak, aby vložené investice studenta v podobě času, ušlé mzdy a úsilí při studiu přineslo studentovi maximální budoucí užitek.

Systém bych nazval „Systém diferencované státní podpory pro jednotlivé obory s ohledem na zájem státu o absolventy v daném oboru“. Tím, že u některých oborů, kde je na trhu práce přebytek absolventů vznikne školné, maximálně do výše 20 % nákladů na studium jako součást nákladů na vzdělání, je dle mého názoru žádoucí.

Na principu odloženého školného úspěšně fungují vysoké školy například v Austrálii, kde studenti kryjí část nákladů na studium z dlouhodobé půjčky financované ze státního rozpočtu. Tuto půjčku pak absolvent splácí ve formě zvýšeného „zdanění“ až od okamžiku, kdy jeho plat převýší průměrný příjem v zemi. Zkušenosti z Austrálie tak jasně dokazují, že zavedení školného zdaleka neznamená, že by se vzdělání stalo dostupné jen pro majetné studenty. Naopak, zavedením školného se studijní možnosti výrazně rozšíří, protože se školy postupně očistí od takzvaných věčných studentů, pro něž je studium na vysoké škole jen vítaným způsobem, jak si prodloužit mládí. Odpadli by i studenti, kteří ve skutečnosti studovat nechtějí a naopak by se uvolnila místa pro ty, kteří o studium zájem mají a považují ho za výhodnou investici do budoucna.

Zmizel by tak v dnešní době běžný jev, kdy vysoké školy „produkují“ velký počet nezaměstnaných absolventů, jejichž znalosti a schopnosti neodpovídají požadavkům profesního trhu. Právě to se dnes děje, což si studenti samozřejmě uvědomují a výrazně to snižuje jejich motivaci věnovat se studiu na sto procent.

Zavedení školného a vstup soukromých finančních zdrojů by navíc vyvolal silný tlak na kvalitu vysokoškolského vzdělání. Vytvořilo by se konkurenční prostředí, školy by začaly nabízet vzdělání, o které je na trhu práce opravdu zájem. Současně by se usnadnil přístup sociálně slabých studentů k vysokoškolskému vzdělání, neboť i dnešní náklady v podobě životních nákladů nebo ušlé mzdy (byť bez školného) nejsou nulové a představují barieru přístupu ke vzdělání a neexistuje pro ně žádný systém půjček a podpor, který je nutné zavést.

Zavedení školného by bylo výhodné i pro stát – ročně by ušetřil asi dvě miliardy korun, které by mohl investovat zpět do vysokých škol. Tyto peníze by pak školy mohly použít právě na vybavení a zvýšení kvality vzdělávacích programů.

Když sečtu všechna pro a proti, myslím, že zavedení školného by prospělo všem stranám a především studentům. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že vzdělání, které mi pomůže získat lepší práci a příjem, si vždy rád zaplatím.

Autor: Jan Vašíček | sobota 8.5.2010 0:00 | karma článku: 11.79 | přečteno: 1284x


Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ekonomika

Pavel Sobotka

EET už zvoní hrana? Po rozhodnutí Ústavního soudu ztratila pro finanční správu smysl.

Pomineme-li skutečnost, že zavedení EET bylo především povedeným marketingovým tahem, tak dalším cílem bylo získat detailní přehled o příjmech drobných podnikatelů. To však nyní padlo.

23.2.2018 v 17:10 | Karma článku: 31.82 | Přečteno: 1448 | Diskuse

Markéta Šichtařová

Nechť stát do sportu nemluví

Tak prý jsem dle některých jedinců populistka (haha) - tak víte co? Teď vám asi ve 3 minutách ukážu populismus, jaký jste neviděli. Protože až dočtete, zaručeně mě většina bude chtít zaškrtit. (Neboli budu populista až na Měsíc.)

23.2.2018 v 8:00 | Karma článku: 46.84 | Přečteno: 6554 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Prezident to vidí jinak

Zdá se, že pro mnohé Egypťany kontroverzní dohoda o prodeji zemního plynu jejich zemi z izraelských nalezišť získala klíčového podporovatele. Samotného prezidenta Sisiho.

22.2.2018 v 9:40 | Karma článku: 15.39 | Přečteno: 542 | Diskuse

Lukáš Pokorný

Paní Šichtařová pouze navedená?

Jsem rád, že paní Šichtařová ve svém posledním blogu hned zpočátku píše, že v diskuzi o možném vystoupení ČR z EU jsou škodlivé obě krajní polohy. Bohužel, ani ne pět řádků na to se okamžitě pohodlně rozvalí v jedné z nich.

21.2.2018 v 23:42 | Karma článku: 42.31 | Přečteno: 7262 | Diskuse

Lukáš Fürst

Lidský mozek a finance

Taky se vám už stalo, že i když máte větší příjmy než výdaje, těžko se vám překračuje v úsporách určitá hranice?

21.2.2018 v 17:33 | Karma článku: 10.78 | Přečteno: 256 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1283
Ekonom, narozen v Praze v roce 1973. Absolvent České zemědělské univerzity v Praze a Vysoké školy finanční a správní. V současné době pracuje ve veřejném sektoru.




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.